Historie
Nejstarší známky osídlení ostrova Ischia se datují až do doby bronzové, doložené nálezy v oblasti Castiglione. Významěji se do historie ostrova zapsali řečtí přištěhovalci z ostrova Eboea, kteří ostrov osídlili v 8 stol př.n.l. a volně se asimilovali s původním obyvatelstvem. Na území současného Laco Ameno postavili osadu Pithecusae a provozovali čilý obchodní styk s féničany. Byly zdatnými výrobci keramiky. Významné nálezy z řeckého osídlení, včetně velmi dobře zachovalé řecké akropole, jsou uložené v archeologickém muzeu Pithecusae právě v Laco Ameno.
V 6 stol.př.n.l. mohutná vulkanická činnost na Ischii donutila Řeky ostrov opustit a částečně se přemístit na pevninu, kde založili akropoli Cumae, proslavenou dědičným prorockým řemeslem slavné kumejské Sibily. Od tohoto místa až po Sicílii se v následujících staletích rozkládala mocná helenistická říše "Velké Řecko".
V roce 474 př.n.l. tyran Gerone ze Syrakus dostal od Řeků darem skalní výběžek, na kterém postavil první vojenskou pevnost Castrum Geronis, střežící vstup do strategicky stále významějšího Neapolského zálivu, ve kterém postupně vznikali nejdůležitější římské přístavy a města.
V 2 stol.př.n.l. Římané převzali záliv pod svou správu, region pojmenovali Kampanie a ostrov Ischia přejmenovali na Aenaria. V Neapolském zálivu postupně vznikali nejen důležité přístavy Portus Misenum a Puteoli, ale též řada římských měst jako Neapolis, Pompeje, Hercolaneum, Stabia, Oplontis a také bájné římské lázeňské luxusní letovisko Baia, jehož ruiny jsou veřejnosti přístupné a určitě návštěva stojí za to.
Ostrov Ischia využívali Římané pro lázeňskou rekreaci. Rozšířili jedny z nejstarších lázní Nitrodi jejichž slavným hostem býval například Strabo, Plinius či samotný císař Nero, postavili antické římské lázně Cava Scura na pláži Maronti, kde si staré kosti jezdíval z blízkého ostrova Capri léčit samotný Tiberius. V zátoce Cartaromana, nacházející se pod současným Aragonským hradem, postavili pak římané nejen letní patricijské vily s vlastními termálními lázněmi, ale též menší přístav a manufakturu na výrobu železa, protože díky vulkanické činnosti jsou na Ischii poměrně bohaté zásoby železné rudy. Tu následně dodávali do vojenského přístavu Portus Misenum.
V neapolském zálivu bylo tak živo, že unavený císař Augustus se rozhodnul k postavení letní vily na ostrově Capri, daleko od divokého nočního života u města Baia a v Puteoli /současná Pozzuoli/, že i samotný římský básník a historik mu dal za pravdu, když nedoporučil mužům, aby na letní reakreaci do zálivu u Puteoli /současná Pozzuoli/ posílali své manželky samotné. Napsal, že přijedou čisté jak samotná Venuše a odjedou jako Dioniso. Erotické fresky v Pompejských vykřičených domech by mohly vyprávět....
Tomuto takřka snovému a bohatému životu svobodných Římanů v Neapolském zálivu ovšem přerušil jejich plány samotný Hefaistos, který ovlivnil činnost dvou vulkánů, které se pod zálivem nacházejí. Vesuv a Flegrejská pole. Katastrofická erupce Vesuvu v roce 79 n.l. takřka pohřbila Neapolský záliv místy až po 25 metrů pyroklastického materiálu a ze zemského potvrchu na dva tisíce let vymazala 5 významných římských měst. Nejznámější z nich jsou Pompeje a Hercolaneum. Flegrejská pole oproti tomu utlumila svou činnost a tak se strategicky významné přístavy Portus Misenum a Puteoli doslova začaly propadat pod mořskou hladinu, včetně luxusního římského letoviska Baia. V současné době si můžete pozůstatky prohlédnout v rámci průvodcovaného ponoru do zatopeného římského města Baia ("citta sommersa di Baia"). Římané byli nuceni oblast opustit a přemístit tyto důležité přistavy do Ostie u Říma.
Ostrov Ischia osaměl. Římany oblíbený ostrov Capri ztichnul a celý záliv se pomalu vzpamatovával z této katastrofy. V roce 813 n.l. byl poprvé ostrov Ischia pojmenován jako Insula, a to v dopise od papeže Lva III. Karlu Velikému. Následně se slovo Insula přetvářelo na Insla, Iscla, Iscia až po současné ISCHIA.
V následujících staletích přecházel ostrov pod nadvlády neapolských rodů jako Svévů Normanů, Longobardů, Byzantů, Anjuovců, až v druhé pol. 15 stol.n.l. se chopil vlády Alfonso I. Aragonský, který nechal na Ischii vybudovat hrad, který zde stojí dodnes Aragonský hrad se stal důležitým centrem kultury a vzdělání, ale také místem, kam se až do 17. století uchylovali ostrované při hrozbě Saracénů.
V 17 stol. přešel ostrov střídavě ze Španělské nadvlády do rukou Burbonů, Habsburků a opět Burbonů. Aragonský hrad na Ischii sehrál svou roli také v průběhu Napoleonských válek, kdy se na hradě usídlila Anglická vojska, která proti Francouzům, okupujícím ostrov Capri, sváděla bitvy o Neapolský záliv. V roce 1806 angličané bitvu prohráli a hrad rozbombardovali.
Následně přišla krátká vláda Napoleonova bratrance Joachima Murata nad Neapolskem, po které se vlády opět chopili Bourboni a válkou zničený hrad částečně zrekonstruovali na politickou věznici. V roce 1860 byla Ischia spolu Neapolí osvobozena vojevůdcem Giuseppem Garibaldim, který sám vyhledával Ischii pro její léčivé termální vody. Za druhé světové války okupovali ostrov a Neapol Němci, k osbovození došlo americkými vojsky roku 1944.
Od té doby se Ischia a celý záliv těší vzrůstajícímu zájmu turistů, kteří stejně jako staří Římané a Řekové vyhledávají oblast pro dechberoucí historické odkazy starých Řeků a Římanů, Neapol pro její umění a architekturu /doslova město stavěné na městě/ a Ischii nejen pro své naturalistické krásy a písečné pláže, ale také pro silně léčivé termální a hypertermální vody.